Solidarita s potřebnými a sociální soudržnost jsou tradiční konzervativní a pravicové hodnoty. Sociální cítění není výsadou pouze levice, která by si ráda tuto oblast před veřejností přivlastnila. V hlubokém omylu setrvává ten, kdo si myslí, že pravicová strana nemá se sociálními aspekty politiky nic společného. Pravý opak je pravdou.
Občanští demokraté však odjakživa říkají, že stát se sociální dimenzí není totéž, co stát socialistický. Nejsme stranou „asociálů“, jak se nás snaží nálepkovat levice. Občanští demokraté nebudou uplácet občany slibováním ekonomicky neúnosného sociálního zabezpečení, které vede k obrovským dluhům. Sociální zabezpečení musí odpovídat ekonomickým možnostem státu.
Není žádným tajemstvím, že model „sociálního státu“ je dnes v řadě evropských zemí v hluboké krizi. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí připomenout mimořádná privilegia, kterých se dostávalo a ještě dostává v Řecku státním úředníkům. Výdaje na platy zaměstnanců veřejného sektoru a sociální dávky pohlcovaly podle MMF tři čtvrtiny vládních
výdajů. Dalším příkladem je Španělsko, které má dnes nejvyšší míru nezaměstnanosti v rámci Evropské unie ve výši 23 %. Důsledkem je nezaměstnanost téměř 50 % mladých lidí a zhruba 30 % španělských pracujících nemá stálou smlouvu, žádná privilegia a má nízké platy.
V řadě zemí dochází ke snižování sociálních dávek, důchodů a platů ve veřejné sféře. Mění se důchodové systémy, prodlužuje se věk odchodu do důchodu.
Evropa bude v nejbližších letech stagnovat nebo jen mírně růst a z toho vyplývá nutnost adaptace na nové ekonomické podmínky. Není přitom většího rozporu slov a činů, než v současné době předvádějí někteří představitelé ČSSD. Přísnou rozpočtovou politiku, která vyžaduje reformy, ČSSD na evropské úrovni verbálně vehementně podporuje. Na domácí
půdě však reformy neméně vehementně zatracuje, napadá u Ústavního soudu, obstruuje, hraje divadélka v Senátu a vyhrožuje, že reformy po volbách zruší.
V lepším případě, když ne neznalost nebo politikaření, je tady možná další důvod tohoto nekonzistentního chování sociální demokracie. Možná chápe, že bez šetření to ani ona nezvládne (i když by ho řešila především masivním zvyšováním přímých daní, což by samo o sobě nestačilo) a počítá s tím, že odpovědnost za nepopulární kroky přenese na požadavky Evropské unie. Podobný alibismus by u ní nepřekvapil, ale její voliči by s tím měli být včas srozuměni.
Petr Nečas předseda vlády ČR